Čt, 30. 3. 2023, 19:00 hod.
A6 SYMFONIE STRUN
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. |
Andrei IONIȚĂ violoncello
Robert KRUŽÍK dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Nikolaj RIMSKIJ-KORSAKOV
Carská nevěsta, předehra k opeře
Dmitrij KABALEVSKIJ
Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 g moll, op. 49
Dmitrij ŠOSTAKOVIČ
Symfonie č. 9 Es dur, op. 70
Kompozice tří výrazných představitelů ruské hudby, Rimského-Korsakova, Kabalevského a Šostakoviče, uvede Filharmonie Bohuslava Martinů pod vedením svého šéfdirigenta Robert a Kružíka v předposlední březnový den roku 2023.
Čtyřaktová Carská nevěsta Nikolaje Rimského-Korsakova je vášnivým a krvavý m dramatem odehrávajícím se za dob vlády cara Ivana Hrozného. Opera líčící spletitý tragický milostný příběh se dočkala svého vzniku v roce 1899 a od té doby je standardní součástí repertoáru mnoha ruských operních domů.
Dmitrij Kabalevskij je autorem dvou koncertů pro violoncello a orchestr. Ten první vznikl v roce 1949 a již téhož roku poprvé zazněl v podání slavného violoncellisty Svjatoslava Knuševického, jemuž autor svůj koncert věnoval. V rámci zlínského provedení se publiku představí mladý rumunský violoncellista Andrei Ioniță, mimo jiné vítěz proslulé Mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského.
Je jaro roku 1945, sovětská armáda osvobozuje část Evropy a Dmitrij Šostakovič prohlašuje do tisku, že pracuje na nové, v pořadí již deváté symfonii, která bude oslavou sovětského vítězství. Jeho předešlé symfonie, zejména Sedmá a Osmá, se vyznačovaly obrovskou monumentalitou, a leckdo proto očekával, že konečné vyznění Deváté se ponese v ještě velkolepějším duchu. To, co Šostakovič v srpnu 1945 dokončil, však bylo pro všechny překvapením a pro mnohé doslova zklamáním. Namísto opulentního opusu opěvujícího hrdinství Rudé armády vzniklo na Šostakovičovy poměry útlé dílo, ba navíc plné cynického humoru. Není pak s podivem, že angažovaná sovětská kritika symfonii naprosto ztrhala a odsoudila ji pro její domnělou ideologickou slabost. To ovšem Šostakovič předpokládal, neboť již krátce po vzniku Deváté pronesl, že „muzikanti ji budou rádi hrát a kritika ji ráda odstřelí ". Navzdory nelichotivé stranické kritice se však Devátá, jež je pro svou stručnost, formální jasnost a spíše komornější charakter někdy označována za Šostakovičovou nejklasičtější symfonii, úspěchu u publika dočkala.