Čt, 4. 5. 2023, 19:00 hod.
B7 LESK ROMANTISMU
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. |
Pavel SKOPAL ml. trubka
Robert KRUŽÍK dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Johannes BRAHMS
Akademická slavnostní předehra, op. 80
Oskar BÖHME
Koncert pro trubku a orchestr f moll, op. 18
Jean SIBELIUS
Symfonie č. 2 D dur, op. 43
První trumpetista Filharmonie Bohuslava Martinů Pavel Skopal mladší a zlínská filharmonie pod vedením jejího šéfdirigenta Roberta Kružíka – takové obsazení nabízí poslední koncert abonentní řady B, který se v Kongresovém centru Zlín uskuteční o čtvrtém květnovém večeru.
Filharmonie pořad zahájí uvedením Akademické slavnostní předehry Johannesa Brahmse, jež byla první z dvou kontrastních koncertních ouvertur, které skladatel vytvořil v létě roku 1880, aby tak svou hudbou vyjádřil poděkování univerzitě ve Vratislavi za udělení čestného doktorátu. Temperamentní kompozice již samotným názvem odkazuje na prostředí akademického světa, a není proto s podivem, že obsahuje i hudební citace několika studentských písní, včetně pravděpodobně té nejznámější, závěrečné Gaudeamus igitur.
Povědomí o životě a kompozičním odkazu německo-ruského skladatele a trumpetisty Oskara Böhmeho patrně není tak rozšířeno, jako v případě Johannesa Brahmse. Böhme pocházel ze Saska, nicméně již v mladém věku odešel do Petrohradu, kde působil jako kornetista orchestru tamější ho Mariinského divadla a později tamtéž jako pedagog hry na trubku. Ještě před svým odjezdem zkomponoval svůj jediný koncert pro trubku a orchestr, který získal nebývalého ohlasu. Jako jeden z mála trubkových koncertů romantické éry se brzy stal součástí standardního repertoáru snad všech světových trumpetistů a zejména díky svým nádherným tématům dodnes pravidelně zaznívá na světových pódiích.
„Má druhá symfonie je vyznáním duše," prohlásil v jistém okamžiku Jean Sibelius na adresu kompozice, kterou Filharmonie Bohuslava Martinů uvede po přestávce. Na její výsledné podobě měl nemalý vliv baron Axel Carpelan, Sibeliův dlouholetý přítel a podporovatel. Ten skladatele přesvědčil, aby na určitý čas odcestoval do Itálie, kde lépe dojde k rovnováze a harmonii. Právě na Apeninském poloostrově tak v zimě roku 1901 vznikly první takty Sibeliovy Symfonie č. 2. Svého dokončení se dočkala o několik měsíců později v autorově rodném Finsku, a snad proto v ní dochází ke střídání zcela protichůdných nálad – idylické atmosféry jižanského ovzduší s melancholickým rázem severské krajiny.