5. 4. 2011
Svěcení jara ve Zlíně
Neobyčejně náročný program připravila dramaturgie Filharmonie B.Martinů ve Zlíně pro
koncert konaný v reprezentativním prostředí Kongresového centra dne 24.března 2011. Tvo-
řila ho dvě mimořádně náročná díla z nichž každé samo o sobě by mohlo být vrcholem sym-
fonického koncertu.
Úvodem zazněl Koncert pro klavír a orchestr č.2 B-dur op.83 Johannesa Brahmse. Bez nad-
sázky tu jde v podstatě o symfonii s koncertantním klavírem. Ačkoliv dokonalá architektura
toho symfonického proudu nepreferuje na prvém místě sólistovu nástrojovou exhibici, pos-
kytuje tato partitura sólistovi sdostatek příležitostí k prezentaci bravurní klavíristické techni-
ky. A této příležitosti Eugen Indjić –sólista koncertu bohatě využil jak v přesvědčivém tlumo-
čení obsahu díla, tak i v jeho nástrojovém lesku, plném robustních oktávových i akordických
kaskád a rozkladů, které vyžadují mimořádné fyzické i technické nasazení. Citově bohaté
byly i sólistovy vstupy v kantabilně lyrických i meditativních plochách zejména ve volné
třetí větě, zatímco v závěrečném rondu zazářil Indjić ve virtuozním tlumočení Brahmsovy
hudby inspirované maďarským folklorem.Nelze opomenout ani řadu znamenitě provede-
ných pasáží lesního rohu či citově i zvukově bohaté sólové violoncello v Andante třetí vě-
ty. To vše bezpečně vyklenuté zasvěceným a dokonale promyšleným dirigentským výko-
nem šéfa orchestru .
Absolutní pozornost publika vzbudila již fagotová sóla v úvodní části Svěcení jara Igora
Stravinského. Toto zřídka hrané dílo je dodnes prubířským kamenem dirigentů i umělec-
kých těles. Znovu jsem si při poslechu této skladby uvědomil jak tento autor – pilíř hudby
20.století tu s velkým předstihem předběhl svoji dobu a již v úvodní části důmyslným zá-
pisem exponoval mimo jiné aleatorní princip, oficielně "vynalezený" mnohem později.
Skladba je doslova učebnicí kompozičního, zejména orchestračního řemesla. Filharmonie
B.Martinů se tu ukázala v nejlepším světle. Defilé rytmů a barev, okořeněné pregnantní-
mi vstupy sólových i skupinových žesťů, exponovaných hojně v části Polibek zemi i v zá-
věru druhé části vystřidala obřadná až mystická atmosféra Velké oběti aby celý orchestr
s vůdčí úlohou bicích nástrojů uzavřel dílo v komplikovaném, stále se měnícím metru a tak-
řka brutálně syrovém výrazu Velkého posvátného tance. Až hýřivou barevností přispěly
k celkovému dojmu precizní nástrojovou artikulací sekce smyčcových i dřevěných decho-
vých nástrojů. Stanislav Vavřínek dešifroval tuto komplikovanou partituru s vrcholnou
přesností s důrazem na dynamiku a dokonalé zvukové vyvážení všech nástrojových sku-
pin. Dílo, které prudce a kontrastně mění svůj zvukový obraz plynulo díky dirigentovi v
neustálém napětí tak potřebného pro udržení pozornosti publika.
Jak náročné Brahmsovo koncertantní dílo tak i autenticky tlumočené Obrazy z pohan-
ské Rusi byly zlínským publikem přijaty nadšeně a s plným pochopením mimořádného
uměleckého zážitku a Filharmonie B.Martinů se svým výkonem představila jako těleso,
připravené plnit nejvyšší umělecké úkoly.V šéfovi orchestru Stanislavu Vavřínkovi zí-
skal Zlín další výraznou uměleckou osobnost, která je zárukou dalšího kvalitativního růstu
tohoto uměleckého tělesa.