6. 10. 2013
Rozhovor s Markem Štrynclem
Marek Štryncl patří mezi naše nejuznávanější odborníky na dobovou intepretaci, jeho jméno je automaticky spojeno s vynikajícím a věhlasným českým souborem Musica Florea, který v roce 1992 založil. Nejprve studoval hru na violoncello na Konzervatoři v Teplicích a již během těchto studií zastával post koncertního mistra v Severočeské filharmonii. Dále absolvoval Akademii múzických umění v oboru dirigování a studoval hru na barokní violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Jako dirigent se setkává na pódiu s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé České republice a iniciátorem unikátního projektu barokního divadla Florea Theatrum. Vystupuje na prestižních festivalech a zároveň nahrál desítky CD, z nichž mnohá dostala vrcholná ocenění.
Jeho soubor používá kopie starých nástrojů, například smyčcové nástroje používají střevové struny, odlišné smyčce. Hraje se v nižším ladění než nástroje dnešní, využívané na romantickou hudbu. Tím vším dohromady se pak docílí nového odlišného, dalo by se říci křehčího zvuku. Jeden z říjnových koncertů, patřících do festivalu Harmonia Moraviae, je věnován tomuto souboru. Na program se zaskví skladby vrcholného barokního skladatele Johanna Sebastiana Bacha a jeho předchůdců - Johanna Vierdancka, Heinricha Schütze a Dietricha Buxtehude.
Co rozhodlo, že jste se začal věnovat hudbě takzvaně autenticky interpretované. Bylo to v době, kdy v naší zemi bylo podobných souborů jako šafránu a ne vždy se setkávaly s úplným pochopením.
Mé první setkání se souborem, který s dobovými nástroji interpretoval starou hudbu, nedopadlo vůbec dobře. Nudil jsem se, usínal, vlastně jsem tomu vůbec nerozuměl a byl jsem rád, že koncert brzo skončil. Bylo to v době, kdy jsem nastupoval na konzervatoř. Pozoruhodné je to, že ani ne o rok později jsem týž soubor (Musica antiqua Praha) slyšel z kůru kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích, kde došlo k náhlé „konverzi“, která radikálně změnila mé dosavadní vnímání hudby vůbec. Zvuková průzračnost, bezvibrátový přístup s nádhernou barevností střevových strun – dokonce „zdlouhavé“ ladění jednotlivých strun mezi skladbami ve mně vyvolalo nesmírnou zálibu, neboť jsem pochopil, že krása hudebního tónu nepotřebuje neustálou tenzi či permanentní tlak či takzvané „dolování“, které patřilo k interpretační tradici druhé poloviny 20. století. V té době u nás neexistovalo mnoho souborů s autentickým zaměřením. Pominu - li např. Rožmberskou kapelu, která se věnovala středověké a renesanční hudbě, tak za zmínku stojí aktivity Milana Munclingera. Po mém Valtickém prozření jsem se horečnatě začal pídit po jejich nahrávkách a vstřebával jsem vše, co bylo k dispozici. A ani ne rok na to jsem začal hráčsky spolupracovat se souborem Musica antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar. Jemu vděčím za vznik souboru Musica Florea. Půjčil nám nástroje, vybavil nás potřebnými interpretačními zvyklostmi atd. Náš vznik byl provázen jak příznivci, tak i skalními odpůrci. A to již na konzervatoři. Já osobně jsem měl na kantory velké štěstí. Byl-li můj interpretační názor na hodinách violoncella přesvědčivý, nebyli proti tomu, abych si to hrál „dle svého“. Můj názor na interpretaci pokročil tak daleko, že před těmi 20 lety bylo zřejmé, že bych s ním nepochodil např. na AMU, a že by to bylo pro mne spíše trápení. Rozhodl jsem se tedy pro jinou cestu. Vystudoval jsem dirigování a barokní violoncello jsem studoval na soukromých školách v zahraničí či kurzech.
Snažili jste se jako soubor také napomoci znovuobjevení a interpretaci již zapomenutých skladeb? Co považujete za největší přínos na tomto poli?
Od našeho vzniku to byla naše priorita – objevovat a zpřítomňovat hudbu, která doslova ležela v archívech po několik staletí. Někdy jsme spolupracovali s jistými muzikology. Ale i někteří členové souboru byli schopni profesionálních muzikologických výkonů – v oblasti spartace starých not a hlavně v teoretické rovině, bez níž bychom vlastně nevěděli, jak se v minulosti hrálo, jak to znělo atd.
Za povšimnutí stojí za to připomenout naše objevování a interpretování skladeb 17. století z Kroměřížského zámeckého archívu (Vejvanovský, Rittler, Biber...), duchovní díla J. C. F. Fischera z Křižovnického archívu v Praze, sólové koncerty ve stylu A. Vivaldiho od Českých autorů A. Reichenauera a V. M. Gureckého. V letošním roce to byly spartace pro šest programem odlišných koncertů. A to i pro symfonické obsazení. Takže jsem do této práce zasvětil i své žáky sbormistrovství, kteří se některých koncertů zúčastňují prostřednictvím nového sboru Collegium Floreum. Jedná se i o skladatele, kteří nepatří výlučně baroku, ale zasahují do období klasicismu a romantismu (J. K. Vaňhal, J. Zach, J. V. Tomášek, A. Rejcha atd.)
Jaký máte vztah ke skladatelům, které budete ve Zlíně hrát – Bach, Schütz, Buxtehude, Vierdanck?
Tito skladatelé představují přímou kompoziční vývojovou linii od raného baroka po vrcholné baroko, která se týká německých zemí. Uslyšíme skladatele, kteří nejvíce ovlivnili tvorbu J. S. Bacha. A přiznám se, že hudba před J. S. Bachem se mi nesmírně líbí. Především pro improvizační charakter – na poli ornamentiky, harmonie apod. J. S. Bach vytvořil sice úžasný kompoziční styl a systém, ale ten nutně vyloučil mnohé zajímavosti a přednosti předchozího období. Je proto dobré toto srovnání. A navíc, kdo nerozumí raně barokní hudbě, stěží může adekvátně interpretovat hudbu J. S. Bacha.
Které koncerty či nahrávky Vás v nadcházejícím období čekají?
S Musicou Floreu to bude např. opera La Danza od Ch. W. Glucka v Maďarsku nebo reprízy opery Dioclesian od H. Purcella, program s českou barokní tvorbou ve Francouzském Pontoise, neznámá hudba A. Rejchy a J. Zacha se sborem Collegium Floreum, koncerty „Českých světáků“ J. Myslivečka, A. Dvořáka. Vedle toho mě čeká spolupráce s Hradeckou Filharmonií ve prospěch výročí J. K. Vaňhala, spolupráce na projektu „Mater“ s Ivou Bitovou a slovenským orchestrem Solamente naturali a zejména pak s chlapeckým sborem Boni Pueri, který se zúčastní již zmíněného projektu s Vaňhalem, tak i soudobého oratoria Hlasy světla od skladatele Roberta Jíši.
Děkuji Vám za rozhovor
Jindra Keferová
Fotografie z koncertu 6.10.2013:
