19. 12. 2014
Vánoční koncert Filharmonie Bohuslava Martinů: radost, opatrnost i pečlivost
Ve čtvrtek 18. prosince se ve zlínském kongresovém centru odehrál tradiční vánoční koncert Filharmonie Bohuslava Martinů. Kdo si udělal v mnohdy zbytečném předvánočním shonu čas, nepřišel rozhodně zkrátka.
Je doba adventní. Čas na zamyšlení nad pomalu odplouvajícím rokem, ale také na připomínku nad skutečným smyslem toho, proč se slaví Vánoce. Příchod Ježíše Krista na svět je mezníkem, který zásadně ovlivnil dějiny a vnímání celého světa. Jednou z nejčistších uměleckých podob, které se narození mesiáše věnují, je hudba. A právě hudba komponovaná jako výraz vroucího nadšení a upřímné, nefalšované radosti zazněla na koncertě Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Jakuba Kleckera.
Je zajímavým jevem, že skladatelé, kteří se zrozením vyskytují na předělu dvou hudebních slohů, ve své tvorbě kumulují prvky obého. Ani v hudbě nejde z ničehonic převléci kabát a najednou tvořit úplně jinak. Vzdát se všeho, co celý život platilo za závazné a jediné správné. Jedním z takových tvůrců, který se nacházel ve víru dvou hudebních epoch – baroka a klasicismu – byl skladatel František Ignác Tůma. Rodák z Kostelce nad Orlicí. Tůmovo zajímavé dílo můžeme vnímat ve dvou rovinách. V duchovní tvorbě nelze pominout více než třicet mší s převážně barokní sazbou. V řadě instrumentálních suitách, sonátách a partitách, pak lze vysledovat inklinaci k homofonní faktuře, nekomplikované harmonii a melodické jednoduchosti.
Takovou se jevila i jeho Partita in d, kterou přednesli filharmonici s Jakubem Kleckerem v úvodu vánočního koncertu. Partita je složena z několika tempově a melodicky odlišných částí. Celkovým dojmem budí charakter suity, ovšem bez rychlé věty. Klecker si s křehkou partiturou dal práci a povedlo se mu vytvořit přesvědčivé pojetí. Filharmonie pod jeho vedením hrála jako homogenní dynamický a výrazový celek.
Druhou skladbou večera byla vánoční mše k poctě skladatele Jakuba Jana Ryby nazvaná Radujme se všichni v Pánu. Jejím autorem je skladatel Zdeněk Lukáš. Mše je autorovým 301 opusem a je rozvržena do pěti částí: Radujme se všichni v Pánu, Allelujá, zvěstuji vám velkou radost, V tom kraji bydleli pastýři, Slovo se stalo tělem a Narodil se Spasitel, allelujá! Zdeněk Lukáš byl zejména v oblasti vokální tvorby ojedinělým fenoménem. Jeho tvorba se vyznačuje překrásnou melodickou invencí a myšlenkovou hloubkou, ovšem bez známek patosu, eklektičnosti nebo naopak zanícené mystiky. Zdravý, plnokrevný a upřímný hudební výraz naplno vyzařuje také z mše Radujme se všichni v Pánu. Hudba zde obsažená je krásným rozhovorem s mší Rybovou. Lukáš v ní dokazuje, že i po více než 200 letech může vzniknout skladba, která nebude jen do počtu. V Lukášově mši se spolu s filharmoniky představil Moravský komorní sbor se sbormistrem Jiřím Šimáčkem. Skladbu provedli možná až příliš sofistikovaně, dynamicky by se dalo v první a poslední oslavné části přidat. I tak se pojetí vyznačovalo nadhledem a přesností.
Po přestávce došlo na nezbytnou součást každého vánočního koncertu. Rybova Česká mše vánoční uváděná také pod názvem Hej, Mistře! už zazněla s onou nezbytnou naléhavou radostí. Velký podíl na tom měli také dva ze čtyř sólistů: sopranistka Simona Mrázová a basista Martin Gurbal. Ti si své party očividně užívali, dokázali je prožít a předat tak slavnostní pocit i posluchačům. Mrázová i Gurbal předvedli intonačně i výrazově přesvědčivou práci. Výborný přehled, jistotu a spolehlivost projevil dirigent Jakub Klecker, pod jehož vedením hrála filharmonie výtečně. Odměnou všem zúčastněným byl velmi srdečný potlesk, který by snesl určitě přídavek. Škoda. Třeba to vyjde za rok.