Čt, 3. 10. 2013, 19.00

HM / MOJCA ERDMANN

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  |  Vstupné: 450,- 390,- 350,-

---

 

Mojca Erdmann je vycházející operní hvězdou mezinárodních hudebních scén. Pochází z Hamburku, zpěv a zároveň hru na housle studovala na Hudební akademii v Kolíně nad Rýnem. Přes svůj mladý věk již debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku. Posluchači se s ní setkali v operních domech v Berlíně, Vídni, Baden – Badenu, Kolíně, Nice, ale také v Praze. V roce 2007 se poprvé představila na Festivalu v Salzburgu. Často pracuje s dirigenty jako jsou Simon Rattle, Nikolaus Harnoncourt, Ivor Bolton, Manfred Honeck, Kent Nagano, Fabio Luisi a Daniel Harding. Natočila několik CD, poslední v roce 2009 - 2011 u Deutsche Grammophon s áriemi Mozarta a jeho současníků. Na tomto koncertě vystoupí společně se slovenským barytonistou Pavolem Remenárem, který je od roku 2000 sólistou Opery Slovenského národního divadla, koncert řídí šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Stanislav Vavřínek.

 

 

 

Rozhovor se sopranistkou Mojcou Erdmann

 

Nejste poprvé v České republice. Můžete zavzpomínat na Vaše předešlá vystoupení?

 

Letos budu v České republice zpívat již potřetí. Dvakrát jsem zpívala v Praze, nyní budu poprvé zpívat ve Zlíně, na což se velmi těším. Mohu ale zkonstatovat, že zde máte velmi vřelé a přátelské publikum a cítím se ve Vaší krásné zemi velmi dobře a příjemně.

 

Původně jste studovala hru na housle, co Vás vedlo k tomu, že jste se začala věnovat opernímu zpěvu?

 

Kromě toho, že jsem hrála na housle, jsme také zpívala. Moje první kroky na operní jeviště jsem uskutečnila jako členka dětského sboru v Hamburské státní opeře. Od té chvíle jsem také ve svých čtrnácti letech začala chodit na první soukromé hodiny zpěvu. A měla jsem pocit, že vyjádření mých hudebních myšlenek a emocí je mnohem přirozenější a snadnější ve srovnání s hrou na housle. A také spojení s obecenstvem je mnohem lepší, bližší než pomocí houslí, které jsou při interpretaci dalším „mezičlánkem“.

 

Které prostory máte ráda, které jsou pro Vás inspirující? Můžete uvést konkrétní příklady?

 

K mým inspirujícím městům, která mám ráda, patří Salcburk a New York, jeviště milánské Scaly a Metropolitní opery, k sálům Stephaniensaal v Štýrském Hradci, Concertgebouw v Amsterdamu. Mají zvláštní energii, jistý druh inspirující vibrace. Ale samozřejmě to vždy záleží také na publiku, které vytváří atmosféru vystoupení.

 

Záleží tedy víc na publiku než na dobré akustice sálu? Pociťujete rozdíly publika?

Ano, určitě! Obzvláště na písňových recitálech cítím, jestli publikum se mnou prožívá hudbu a text. Pokud se tak stane, cítím úžasnou pozitivní a inspirující energii, jakousi přidanou další dimenzi. Samozřejmě i dobrá akustika vždy napomáhá k mnohem snadnějšímu vytvoření zvuku a barev, které si představujete. Ideální je spojení obojího: inspirující obecenstvo a výborná akustika…

 

Který Váš umělecký zážitek na pódiu považujete ve svém životě za nejvýznamnější.

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem se poprvé potkala s Nikolausem Harnoncourtem. Je tak úžasným umělcem s tak obrovskými znalostmi a inspirujícími hudebními nápady. Každá zkouška, každý koncert s ním je fantastickou událostí.

 

A čeho byste ještě ve své profesi chtěla dosáhnout?

 

Už žiji ten nejkrásnější život, jaký jsem si dokázala představit. Trávím jej tvořením hudby a sdílením hudby s publikem. Jsem velmi vděčná za tento dar, který mi byl dán. Nikdy jsem nemyslela na kariéru. Vše je o lásce vytvářet hudbu a dávat radost lidem, kteří ji poslouchají.

 

Které operní role a koncerty Vás v nejbližší době čekají.

 

V této sezoně budu zpívat roli Sophie v Růžovém kavalíru, stane se tak ve Státní opeře ve Vídni, Metropolitní opeře v New Yorku, dále v Mnichově a Paříži. Vedle toho budu zpívat na mnoha koncertech s různými umělci a programy: komorní hudbu na festivalech v Jeruzalémě a Zermattu ve Švýcarsku, písňové recitály ve Španělsku, Štýrském Hradci, Frankfurtu, Štrasburku, Tokiu. Koncerty s orchestry v Tokiu (Carmina Burana), Vídni (Mendelssohn) a v Helsikách (Mahlerova Čtvrtá symfonie).

 

Děkuji za rozhovor Jindra Keferová