Čt, 15. 5. 2025, 19.00 hodin
B7 ENIGMA
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. | Vstupné: 390,- 330,- 280,-
Anna Paulová klarinet
Matej Veselka basetový roh
Marek Šedivý dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Johann Sebastian Bach v úpravě Edwarda Elgara
Fantazie a fuga c moll, BWV 537, v úpravě pro velký orchestr, op. 86
Felix Mendelssohn
Koncertní kus č. 1 f moll pro klarinet, basetový roh a orchestr, op. 113
Felix Mendelssohn
Koncertní kus č. 2 d moll pro klarinet, basetový roh a orchestr, op. 114
Edward Elgar
Variace na originální téma pro orchestr „Enigma", op. 36
Závěrečný koncert tohoto abonentního cyklu bude setkáním zlínských filharmoniků s dirigentem Markem Šedivým, hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, a to v německo-anglickém programu sestavenému z děl Bacha, Elgara a Mendelssohna.
Pořad otevře původně varhanní Fantasie a fuga Johanna Sebastiana Bacha vyhotovená patrně v roce 1723, kterou téměř o dvě století později transkriboval anglický skladatel Edward Elgar do podoby efektního orchestrálního díla straussovského rázu. Následovat bude dvojice romantických koncertních kusů Felixe Mendelssohna pro klarinet a (dnes již polozapomenutý) basetový roh, jež vznikaly v průběhu let 1832 a 1833. Jejich provedení se zhostí přední klarinetistka Anna Paulová, laureátka soutěže Pražského jara či semifinalistka prestižní ARD Musikwettbewerb, společně s Matejem Veselkou, klarinetistou Filharmonie Bohuslava Martinů.
Traduje se, že 21. října roku 1898 navečer, po namáhavém dni vyplněném výukou hry na violu, usedl Edward Elgar ke svému klavíru a pro pobavení své manželky Caroline začal improvizovat nejrůznější melodie. Caroline byla údajně natolik zaujatá jedním z témat, že požádala svého chotě, aby na onu melodii začal improvizovat na způsob variací, přičemž každá z nich měla prostřednictvím hudby odrážet charakter některého z jejich přátel. S výslednou podobou byl samotný skladatel natolik nadšen, že se zakrátko rozhodl celý celek transformovat do podoby orchestrálního díla pojmenovaného jako Variace na originální téma. Ty jsou ve své formě souborem čtrnácti variací, jimž předchází uvedení samotného tématu. Před každou variaci pak autor připsal přezdívku či iniciály, které měly posluchače navést k rozpoznání daných osob. Kompozice je tak ve své podstatě jakousi hudební hádankou (anglicky „enigma“), jež však byla poměrně záhy dešifrována.