20. 6. 2012
Talentinu slušela reminiscence
Festival Talentinum, jehož hlavním pořadatelem je Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, probíhá letos od 25. dubna do 15. června, přičemž vstoupil do třetí dekády své existence. Je to nesoutěžní přehlídka s mezinárodní účastí pro sólisty do pětadvaceti a dirigenty do třiceti let. První ročník odstartoval v roce 1972, kdy se na něm m.j. představil známý ruský violoncellista Boris Pergamenščikov, dále slovenský pianista Peter Toperczer, sopranistka Jana Jonášová aj. Talentinum se za zhruba čtyřicetiletí své existence stalo spolehlivým odrazovým můstkem dnes proslulých interpretů na domácí hudební scéně, ale i v zahraničí. Bienálový festival, který se s železnou pravidelností koná každý sudý rok a který letos kromě mateřského města obuvi kotví rovněž v Uherském Hradišti, v Luhačovicích a v Kroměříži, tak i v tomto období, doufejme, nastartoval nejednu kariéru budoucí interpretační hudební hvězdy.
Především mládí dostává i letos samozřejmě zelenou, ale Slavnostní koncert Talentina 2012, který proběhl ve čtvrtek ve zlínském Kongresovém centru, byl spíše ohlédnutím za existencí této přehlídky. Magnetem byl zejména záhy v červnu šedesátiletý houslista Václav Hudeček, který před prvními takty koncertu s povděkem zavzpomínal na zdejší start v roce 1980. Za dirigentským pultem zlínských filharmoniků stanul další z veteránů tohoto festivalu, a sice Rostislav Hališka, který zde jako šéfdirigent orchestru působil v letech 1975 až 1990.
Na úvod zazněla předehra k Beethovenově málo uváděnému baletu Die Geschöpfe des Prometheus, česky Stvoření Prometheova (tradičně prezentovaný překlad Stvoření Promethea může znít významově jako zavádějící). Ouvertura odšuměla jako entrée k následujícímu Mozartovu Koncertu pro housle a orchestr č.3 A dur (KV 219), který v konečném vyznění sólisty i dirigenta doznal spíše líbezný romantizující kolorit než graciézní klasicičnost. Hudečkův tón byl však každopádně hřejivý. Houslista pohladil, a tak se za aplaus odvděčil sólovým přídavkem.
Druhá část večera se pak odvíjela v evergreenovém romantickém duchu: Z Berliozovy dramatické legendy Faustovo prokletí zazněl nejprve veleznámý Uherský pochod, z téhož díla pak ještě Tanec sylfů a Tanec bludiček, dále pak skladatelův efektní Římský karneval. Program korunovalo populární Čajkovského Italské capriccio. Ve všech těchto titulech se snažil Rostislav Hališka vyzdvihnout jejich opulentní a chytlavou atraktivní vemlouvavost, prezentovat nikoli nemalé interpretační schopnosti jednotlivých nástrojových skupin. Zkrátka prezentovat orchestr v plném lesku. V podstatě se mu to podařilo Těleso ve zmíněném akusticky dokonalém auditoriu znělo velmi plasticky a zvukově barevně.
Citlivější ucho však nemohlo nezaznamenat jistou "opatrnost" v řadě sól a sólíček především u Italského capriccia zejména u dechových nástrojů. Ostatně už v Mozartově koncertu horny nenasazovaly zdaleka vždy tak, aby z provedení mohl vzniknout eventuální památečný vzpomínkový dokument.
I přesto Slavnostní koncert letošního Talentina nezůstal svému přívlastku v podstatě nic dlužen a jeho celková atmosféra s nemalým společenským dopadem nevybočila za základní letité ideje a koncepce etablovaného – a u nás – ojedinělého festivalu.