1. 4. 2014
TALENTINUM 2014
TALENTINUM 2014
8. 4. - 20. 5., KCZ
www.filharmonie-zlin.cz
Jedná se o mezinárodní hudební festival mladých koncertních umělců, který se koná jednou za dva roky již od roku 1972. Je to jeden ze stěžejních projektů Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Festival Talentinum je nesoutěžní přehlídkou s mezinárodní účastí pro sólisty do pětadvaceti let a dirigenty do třiceti let.
Adam Plachetka: „Když si vystoupení neužíváte, je to okamžitě znát“
Recitál Adama Plachetky je vrcholem dvaadvacátého ročníku festivalu mladých koncertních umělců. Osmadvacetiletý rodák z Prahy patří mezi největší české pěvecké talenty na operní scéně současnosti. Jeho recitál bude výjimečnou událostí, představí se vám velká osobnost, operní zpěvák, který zaujal natolik, že je jeho momentální domovskou scénou Vídeňská státní opera.
Adam Plachetka absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla. Je laureátem řady soutěží. V roce 2005 debutoval v Národním divadle v Praze, kde nastudoval postavy jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Cosí fan tutte). Od září 2010 je stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L'elisir d'amore), Figaro, Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), ... Jeho závazky čítají Salzburger Festspiele, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Pražské jaro, Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Festpielhaus Baden-Baden, Opéra Comédie Montpellier, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně nebo Teatro alla Scala v Miláně. Zdroj: FBM
Jak jste se dostal k opeře? Přece jenom, obor operní zpěv na konzervatořích není v obležení takového množství zájemců, jako je tomu u muzikálového zpěvu..
Nevím jak je tomu dnes. Na populární zpěv se asi bude hlásit mnohem více adeptů, ale i nás bylo v prvním kole přes sto. Já osobně jsem se tou cestou vydal původně také se záměrem naučit se klasickou techniku a pak zkusit štěstí v muzikálech. Ta myšlenka mě ale dost záhy opustila. Jako studenti jsme mohli zadarmo chodit na představení pražských operních scén, čehož jsem hned první měsíc začal hojně využívat. Opera mě okamžitě uchvátila natolik, že jsem muzikály hodil za hlavu a soustředil veškerou energii jen na ni. Samozřejmě jsme na operu chodili s rodiči a se školou už před konzervatoří, ale pohltila mě paradoxně až poté, co jsem se pro ni rozhodl.
Míříte v dubnu do Zlína, města, kde se naplno projevil talent bývalého šéfdirigenta zdejší filharmonie Jakuba Hrůši..
S Jakubem jsme se poprvé setkali při nastudování Rusalky v Národním divadle v Praze. Od té doby se občas potkáváme na koncertech a je to vždycky radost. Vím, že má na Zlín moc dobré vzpomínky. Několikrát na to téma přišla řeč.
Vystoupíte zde jako osobnost festivalu Talentinum, který představuje mladé koncertní umělce. Jak vnímáte úroveň začínajících hudebníků z našich luhů a hájů v této hudební oblasti?
Upřímně řečeno jsem trochu ztratil kontakt, takže nevím, jestli kolegové co znám, jsou reprezentativním vzorkem. Je dobře, že u nás stále vyrůstají talenty, které mají co říci i v mezinárodním měřítku. Rezervy bych viděl hlavně v čilejším kontaktu se zahraničím. Pro spoustu lidí je to dálava, se kterou jsou v kontaktu hlavně prostřednictvím nahrávek a přenosů. Přitom v dnešní době otevřených hranic není nic snazšího, než si za pár stovek koupit jízdenku na autobus a vydat se někam do okolí na zkušenou. Jen nové prostředí vám dá šanci nahlédnout na věci z jiné perspektivy – v profesním i osobním životě.
Máte za sebou úžasné profesní úspěchy. Co pro Vás bylo výzvou?
Výzvou pro mě bylo dostat se tam, kde dnes jsem a mým snem je tam vydržet. Vím, zní to jako klišé, ale žádné mety nemám. Jsem šťastný, že se můžu živit svým koníčkem a provozovat ho s nejlepšími lidmi na světě. V takovém prostředí zároveň můžu dobře pracovat na sobě a zlepšovat se i do budoucna.
Hudba, kterou reprezentujete je „vážná“. Je Vaše povolání tedy o vážnosti, nebo naopak zažíváte i vtipné pracovní okamžiky?
V žádném případě! Vážnost je alfou i omegou naší profese. S kolegy si vykáme a kdo se zasměje je vykázán ze zkušebny! (smích). Označení „vážná hudba“ nemám z principu rád. Samozřejmě například duchovní hudba vyžaduje určité dekorum, ale opera byla psaná pro pobavení. Podobně jako u filmů má mnoho podob. Něco je komedie, něco drama, něco horor, ale v žádném případě by neměla nudit, nebo se tvářit jako z muzea. Je to jako, když se dnes díváme například na Beatles už pomalu jako na klasiku. Velcí klasičtí autoři ve své době taky bořili tradice, představovali publiku něco do té doby neslýchaného. Často pohoršovali a byli zatracováni se slovy, že se takové výstřelky nemůžou udržet. A dneska se na ně chodí ve velké večerní. Je proto velká škoda, když se diváci bojí v divadle bavit. My se rozhodně bavíme. Samozřejmě ne na úkor kvality výkonu, ale když si vystoupení neužíváte, je to okamžitě znát.
Je těžké se dnes ve Vašem oboru prosadit? Jaké musí mít člověk vlohy a v čem se musí umět orientovat aby měl šanci na úspěch?
Těžké to je, a hodně. Školy chrlí stále stejné počty absolventů, ale možnost uplatnění je mnohem menší, než před pár desítkami let. Zvláště po nástupu krize je kultura oblíbeným prvním místem pro škrty. Je to rozšířený a podle mého názoru velmi krátkozraký přístup. Co do parametrů zpěváků samotných nestačí už jen hlas jako dříve. Stále větší důraz se klade na vzhled. Není to nezbytně nejlepší zvrat pro hudební kvalitu produkcí, ale v dobách HD přenosů a nutnosti zaujmout potencionálního diváka spíše z plakátu než vlastním výkonem, je pochopitelný. Doba si to žádá. Z profesního hlediska je pak důležité být muzikální, pracovitý, herecky schopný, mít nervy na téměř neustálé vypětí, umět se domluvit v několika jazycích a tak dále. No a pak musíte mít schopného agenta, který vás divadlům představí a být v pravou chvíli na pravém místě.
Pocházíte sice z Prahy, nicméně stále častěji stojíte na prknech v zahraničí. Jste už doma i v cizině?
Už několik let jsem doma ve Vídni. Odpověď tedy zní ano. Na druhou stranu se pořád cítím doma i v Praze, protože tam mám manželku a zbytek rodiny. Abych parafrázoval klasika: My muzikanti jsme vlastně všude zdejší.
Jaké jsou Vaše plány v nejbližším časovém horizontu?
Momentálně v Berlíně zpívám Dona Giovanniho v Deutsche Oper a Figara v Deutsche Staatsoper. Odtud se chystám do Vídně na sérii představení Ariadny na Naxu. Od května do července budu poletovat mezi Milánem, Vídní, Prahou a Montpellier. Pak mě čeká po letech skoro měsíční volno, ve kterém se chystám věnovat novému členu rodiny.